Jídlo s příběhem, nebo chemický experiment z dovozu? Proč (konečně) začít jíst lokálně

Před pár dny vyšla aplikace Jíme lokálně. Pro někoho jen další ikonka v mobilu, pro mě osobně světlo na konci tunelu v tom potravinovém chaosu, který tu žijeme. Spojuje ty, co jídlo s láskou vyrábějí, s těmi, co ho chtějí s čistým svědomím jíst. A ne, není to jen o "bio" nálepce. Je to o selském rozumu, který se nám někam vytratil.

​Nejsem fanatik, jsem realista

​Pojďme si na začátek vyjasnit jednu věc: nejsem žádný "ezo" odpůrce pokroku. Lidi se často děsí zkratky GMO, ale ruku na srdce – cílená plemenitba, roubování stromů nebo křížení druhů, aby byla jablka sladší a krávy zmasilejší, to je taky úprava DNA. Rostliny mají svoji genetickou informaci a my se s ní učíme pracovat po staletí.

​Stejně tak nejsem proti hnojení nebo ošetřování plodin. Když se to dělá s rozumem, má to smysl. Ideál? Kdyby se vrátila ta stará dobrá synergie mezi rostlinnou a živočišnou výrobou. Pole pohnojené hnojem od vlastních krav nepotřebuje koktejl z chemičky. Ale to už bychom chtěli v dnešní době asi moc, že?

​Dvojí metr, ze kterého mrazí

​Co mě ale zvedá ze židle, je ta neuvěřitelná absurdita trhu. Na jedné straně stojí náš český zemědělec. Stát a EU na něj chrlí pravidla:

• ​Welfare: Zvířata musí mít prostor, světlo, klid. (Souhlasím!)
• ​Hygiena: Jatka musí vypadat jako operační sál. (Budiž!)
• ​Evidence: Každý postřik, každé kilo krmiva, každé razítko od SVS, hasičů nebo stavebního úřadu stojí peníze a čas.

​My ta pravidla dodržujeme. Chceme budovat lepší svět, kde se neplýtvá a jí se zdravě. ALE! Proč pak s otevřenou náručí pouštíme na trh zboží, které kolem těchto pravidel ani neprošlo?

​Kuře z Brazílie: Logistický a biologický zázrak?

​Tohle mi vysvětlete. Máme tu kuře z Brazílie. Do jateční hmotnosti ho "vyženou" za rekordně krátkou dobu (v extrémních případech se mluví o tlacích na hranici biologických možností). Jak vypadá jeho život? Čím ho krmí, aby za pár týdnů vážilo dvě kila? Jaké hormony nebo antibiotika v sobě má, když v tamních podmínkách nikdo nekontroluje každý metr čtvereční podestýlky jako u nás?

​A teď ta nejlepší část: Ekonomika.

To kuře musí někdo naložit, přepravit přes půl planety na obřím remorkéru (viete, kolik taková loď propálí paliva?), proclít, naskladnit... a stejně se v obchodě prodává za 50,- Kč za kilo.

​Zastavme se a zamysleme se: Pokud stojí 50 korun po cestě přes oceán, jaká byla jeho hodnota na začátku? A co za tu cenu vlastně jíte? Bezklecový chov a šťastný život to asi nebude, co?

​Cena poctivosti

​Když si koupíte kuře nebo zeleninu od souseda přes Jíme lokálně, platíte realitu. Platíte to, že ten člověk musel splnit všechny ty přísné české normy. Platíte to, že to zvíře nebylo jen položkou v tabulce zrychleného růstu. Platíte za jídlo, které má původ, tvář a příběh.

​Aplikace Jíme lokálně je nástroj, jak tuhle nespravedlnost narovnat. Je to cesta, jak obejít ty lodě z Brazílie a podpořit někoho, kdo bydlí pár kilometrů od vás a maká na tom, aby na váš stůl přišlo něco, co se dá skutečně nazvat jídlem.

​Já mám jasno. Radši podpořím místního sedláka, který bojuje s byrokracií, než anonymní korporát, co vozí chemii přes oceán.

​Co vy? Zkusíte si najít své jídlo s příběhem?

https://play.google.com/store/apps/details?id=cz.jimelokalne.app&pcampaignid=web_share

https://apps.apple.com/cz/app/j%C3%ADme-lok%C3%A1ln%C4%9B/id6759671611?l=cs